V půli cesty k moudrosti ... i tak lze nazvat období druhé poloviny 80. let - a vlastně i cely zbytek kariéry Ramones. Vydávají jedno album za druhym, k zviditelnění nepotřebují žádných skandálů, tu napíší hudbu k filmu, jindy si sami na stříbrném plátně zahrají, koncertují, nemají existenční potíže, jsou slavní. Zkrátka pohoda. A drobná změna na postu bubeníka - odchází Richie, nahrazuje ho Clem Burke (ex-Blondie), takto Elvis Ramone. Spoluhráči však nejsou spokojeni s rychlostí jeho bubnování a tak se vrací Marky Ramone, který rychlopalníky opustil roku 1983.

Uplynulo sotva 12 měsíců od premiéry Animal boye, když roku 1987 vychází další LP, tentokráte s názvem Halfway to sanity. Producentem je Daniel Ray a fanouškům se do rukou dostává ucelená kolekce 12 vyrovnaných, řízných, často až hardcorových a velmi melodických skladeb. Celé album se pak nese v duchu nekomplikovanosti hudební na straně jedné a zároveň určitého vytváření filozofického rozměru na straně druhé. Ramoni sami mají prostě po hudební stránce jasno a nemusí již příliš experimentovat (a zdá se, že každý takový experiment by jim jen uškodil), a proto hledají nové cesty na poli textařském. Tyto cestičky pak naplno prochází na další řadovce Brain drain.

Třeba hned úvodní popík I wanna live. Jemňoučká melodická linka je vedena hlavně kytarou (která nakonec vykouzlí jednoduché kouzlo) a podbarvená piánkem. Bicí od začátku nasazují monotónní rytmus a zpěvák se snaží zpívat. Možná překvapivě se právě tento hymnus života (It´s important if I wanna live) stává hitem a neodmyslitelně patří k jejich každé živé produkci.

Bob ´til you drop je zase z úplně jiného soudku - typická ramonovská vypalovačka, pokukující o deset let zpět. Je plná různých dropů, copů, mopů, bopů, hopů - a jak jinak, kreténů. Je krátká a rychlá, zakoření vám pěkně v hlavě a vůbec nevadí, když si ji budete pouštět pořád dokola - no matter what you just can´t stop.

Uklidníme se v zahradě klidu, Garden of serenity, hodně podobné třeba takové I am not afraid of live z Too tough to die. Kytárka bzučí, bicí jen tak ševelí a Joe skřehotá: On a midnight odyssey riding in my head, I´m not your enemy girl, I am your friend, come with me on a journey to the end. Vida, žádný chvilkový odpočinek, ba právě naopak: opravdovy návod na cestu do zahrad věčného klidu ....

One, two, three, four: Weasel face, weasel face, weasel face, weasel face!!! Honem hupky do kanad, pevně je utáhnout a rychle na parket - minimalisticky rock a la Ramones už pěkně rozpumpuje krev ve vašich žilách. A chytněte tu lasičku, ten vychytralej ksicht, který ještě do jednoduché melodie vykřikuje prostý text: Twenty four hours ago no one could help me, I´m alone in life no where to go, so I picked up the phone called out for help, some one please help me I´m afraid and alone. Asi nejlepší věc na desce. Pokud dvojka je věrná vzorci ´77, tak pro čtyřku to platí dvojnásob, navíc je přichucena záblesky HC. Rychlá, snadno zapamatovatelná, prostě pecka.

Uumamamau - papaumamau. Pomalejší, ale snad ještě jednodušší je hitůvka Go Lil´ Camaro go. Spoluúčinkuje Debbie Harry z Blondie, podle některych zdrojů zpívá Johnny, podle jiných tito dva přezpívali duet sólově o rok později. A celkem jim to jde, není se co divit, komu by se nelíbila báječná atmosféra pohodových časů léta - holky, auta, slunce, zábava, tak go Lil´ Camaro go, oohh-uuhh, come on baby shake, come on baby move. Na nic nemyslete, jsme králové večera. Uumamamau-papaumamau.

U šestky už nyní víme lépe, I know better now, že to není žádný antimetalistický pamflet (Clean up your room throw out the trash). Koneckonců, i spousta metalistů Ramony ctí a čerpá z nich (viď, Lemmy) a navíc - tahle skladba nemá s metalem opravdu nic společného. Je to spíše svižné punkrockové vyznání dozpívajícího puberťáka, který chce jenom ... žít svůj život, mít svůj svět a snít svůj sen. A takových jsou na světě mraky. I proto měli Ramoni takovy úspěch - dokázali zpívat písně, jenž jakoby rostly z hloubi duší jejich posluchačů.

Další zklidnění přichází v depresivní Death of me. Pomalý útok na nervy, plíživá kytara a volné bicí, smrt ze všech stran a ve všech podobách. Často si ji brali na mušku a často byla hrdinkou jejich příběhů. To proto, že psali o životě a písně ze života, a smrt, ta je s životem neoddělitelně spojena. Stop this crazy carrying on!!

Jakysi pomatenec křičí: I lost my mind! Chce chlastat a utekl odkudsi z roku 1985. V rozcuchaných vlasech má vpleteny zbytky hácéčka, a utíká rychle, brzy jsou zřízenci unaveni, pot z nich lije a nechávají ho jeho osudu. A ten bude zajímavý, jelikož na jeho odkazu postaví svou kariéru mnoho punkových i hardcorových uskupení. Jo, jo, i Ramones byli pionýři.

Teď to pojďme omrknout do kočičího klubu. No pojďte. Prý je tam dnes večer diskoška! A koukněte támhle na ty dva - ona je krásná a v pohodě a on ji slibuje modré z nebe, you don´t ever have to be lonely just as long as you´re here by my side, jen když zůstane už navždy s ním, girl you know you´re always on my mind. Asi se zamiloval až po uši, girl you know I want you all the time, a teď je mu strašně fajn, cítí se opravdu skvěle - A real cool time. Love songy Ramoníkům jdou, obzvláště když je oblíknou do obdobného svižného kabátu (viz Jackie & Judy) a přizvou si ke spolupráci starou známou Debbie Harry.

Nejsem Ježíš, nemám díry v hlavě ani trnovou korunu na hlavě, neobviňujte mne ze zločinu, nevěšte mne, nejsem to já. I am not Jesus. Nechci zemřít pro vaše hříchy, nemám zvláštní schopnosti, chci žít! S kytarou v ruce, zběsile do ní mlátit jako teď, nekomplikovaně a svobodně! Otestujte mou krev, nechutná po víně, ten kříž není můj, Jidáš musí zemřít, Satan se dívá a má zbraň. Já přece zbožňuji punkrock, nikoli otce, syna i ducha svatého a dvanáct apoštolů - ti už nikomu nepomůžou. Modlete se se mnou: Punk´s not dead.

Blíží se konec, tedy desky a ne světa, tudíž neplačte, neplač ani ty baby, i když tě budu navždy milovat, teď mohu říci jen Bye bye baby. A volám přes čtyři minuty, což je nezvykle dlouho, ale budiž, u cukrosongu se to odpouští. U Ramones je od ostrého HC k něžnému popu opravdu proklatě blízko.

Tečku za jedním z nejlepších řadových alb udělá Worm man, rocková disharmonie o lidském červotoči s pokřivenou morálkou - nobody´s my friend, I´m no good to anyone, I want some dirt, I´ll never be happy, I hate myself, I wish I was dead.

A teď děti honem spát. Nebo budete mít ošklivé sny. I když ... to by se vám s Ramones stát nemělo?!