1977. Punková mánie vrcholí. A stejně tak se zdá, že svého vrcholu tvořivosti dosahují Ramones. V prosinci totiž vydávají další dlouhohrající desku Rocket to Russia (nikdo tehdy ovšem netuší, že podobný gejzír pracovitosti u nich vytryskne ještě jednou, v polovině osmdesátych let, kdy nahrají tři LP v rozmezí dvou let). Při její přípravě těží s nastřádaného materiálu z počátečního období 1974 - 1975, samozřejmě přidávají žhavé novinky, ale stále v přísné časové posloupnosti.

Deska celkově, hudebně ani textově, nevybočuje z linie, určené úspěšnými předchůdci Ramones a Leave home. Podle odborníků zřejmě nejpovedenější, podle fanoušků nejlepší (i když taková bude podle nich skoro každá další), podle prodejnosti nejúspěšnější, pronikla i do TOP 50 renomovaného časopisu Billboard.

A teď sluchátka do uší a rozjedeme to.

Cretin Hop. Ostrý start, ale možná právě tahle písnička naštvala spoustu kritiků - zase něco o kreténech. Spíše v ní však našli sami sebe: There´s no stoppin´ the cretins from hoppin´, you gotta keep it beatin´, for all the hoppin´cretins.

A jsme opět na pláži, tentokráte přímo na rockové Rockaway Beach. Žvejka pod jazykem, žhavý slunce, rytmus rock´n´rollu, pěkny holky a už žádný disko: It´s not hard, not far to reach, we can hitch a ride to Rockaway beach. Jen tak mezi řečí, tahle pláž to dotáhla až na 66. místo v USA a prosadila se tam jako první ramonovský flák.

Po rychlejším začátku přichází pomalejší Here today, gone tomorrow, s milostným příběhem (The time has come we oughta break it, someone has to pay the price, oh, oh, oh, oh, oh, oh, oh, oh, oh, oh……)

A ještě jednou láska, tentokráte v rychlejším provedení. Pod názvem Locket love najdeme dojemnou vzpomínku na milovanou dívku ukrytou v přívěšku. Ale nebyli by to Ramoni, aby konec nevyzněl v duchu černého humoru: Now I´m hangin´too, hang on a little bit longer, hang on you´re a goner.

Nestarám se, I don´t care, to je oblíbené punkové téma. Ani o to co říkám, ani o holku, ani o svět. Jasny?

Číslo šest má už legendární Sheena is a punkrocker, poprvé uvedená na Leave home.

Bydlím s mámou a tátou v N.Y., jíme fazoli, kamarádíme s prezidentem a papežem a jsme šťastná rodina (We´re a happy family). A tropíme ještě spoustu dalších bláznivin - daddy likes men, daddy´s telling lies, baby´s eating flies, mommy´s on pills.

Hitovým kouskem je Teenage Lobotomy, s podobným textovým námětem jako Gimme gimme shock treatment, Hudebně je to návrat k Blitzkrieg bop: postupny nástup bicích, basy, kytary, vykřiky Lobotomy!! To již sice známe, ale číra radostí poskočí!

Do you wanna dance? Takhle se poprvé zeptal Robert Freeman, který je autorem této coververze. Ale když brouzdáme ve vodách rocku 50. a 60. let , tak proč se neoptat znovu?

Další peckou je I wanna be well. V hlavní roli jsou pochopitelně drogy (I want my LSD, golly gee, DDT, wowee!). Pomalejší, ale vynikající skladba.

Zrychlíme v I can´t give you anything. I když je to dobrá věc, na koncertech se tolik nehrála. Ostatně, je zajímavé, že z tohoto elpíčka, i přes jeho proklamovanou úspěšnost, se živě hrálo mnohem méně věcí, něž z prvních dvou. Prostě you better know what you want, you know how little I got, I can´t give you anything.

Malá, sladká Ramona. Všichni čtyři kluci přichází až k nám a Joey mile pěje: It´s getting easier than ever, hey you kids in the crowd, you know you like it when the music´s loud.

Druhou předělávkou je slavny Surfin bird (napsali C. White, A. Frazier, J. Harris a T. Wilson). A ptáček klokotá: bird, bird, bird… Ať žije punk´n´roll!

Závěr obstarává příznačná Why is it always this way? Jo, je to pořád stejný, a takový to i zůstane. Naštěstí. Ramoni se nikdy nezmění. Třikrát jim sláva!!