Květen 1983: Marky opouští sestavu a za bicími ho nahrazuje Richard Beau, tedy Ricky (Ritchie). Už se nemůže dočkat, až požene spoluhráče vpřed v dalších zběsilych jízdách a pomůže při přípravě nové desky. Jenže než se tak stane, potkává Ramony tragédie. Kytarista Johnny je v srpnu v N.Y. přepaden a zbit bandou chuligánů, podle jiných pramenů Sethem Macklinem, členem punkové skupiny Sub Zero Construction. V každém případě se v nemocnici Sv. Vincenta, kam je převezen s těžkým zraněním hlavy, podrobuje několikahodinové komplikované operaci. Po třech týdnech je konečně mimo ohrožení života.

Snad na jeho počest pojmenují Ramones novinkové LP Too tough to die - "Příliš tvrdý, aby zemřel". Natočili ho v roce 1984 v produkci Tommyho Erdeleyie (ex… Ramones) a Eda Stasiuma a k výpomoci si přizvali Jerry Harrisona (Talking Heads) a Beumonta Tenche (Heartbreakers). Byl to zároveň i jejich poslední počin u společnosti Sire. Smlouva s ní jim končila a po předchozích zkušenostech opravdu neměli důvod ji i přes naléhání šéfů společnosti prodlužovat. V lednu 1985 podepisují smlouvu s londýnským Beggars Banquet, která jim zaručuje velkou svobodu a nezávislost. Ihned, ještě v tom samém měsíci, u něj vydávají Too tough to die znovu.

Novy počin je přijat nadobyčej kladně, kritika se rozplyvá, fanoušci jsou nadšeni. Hovoří se o superalbu, které je prohlášeno vzorem všem hardcorovým bandům. Možná je to trošku nadsazené, ale v každém případě rozdíl a posun oproti třem předcházejícím výtvorům je markantní. Žádné rozplizlé love songy, žádné nepovedené coververze, žádné pomalé rytmy. Jsou to prostě staří dobří Ramoni se vším všudy. S odpočítáváním 1-2-3-4, s rychlým tempem, ostrou, řezavou kytarou, s nekompromisními, jednoduchými texty, ale zároveň se silnymi a nekomplikovanymi melodiemi.

Kdo je tedy ňákej má-má-má-mámin chlapec, Mama´s boy, a zvykl si na převážně pop-Ramony z let 1980 - 1983, ať raději nečte dál. Drž hubu, imbecile, vykřikuje Joey až někde z hltanu, snad se nezadusí, bicí diktují pomalé, vážné tempo, možná chtějí navodit filozoficky rozměr skladby, kytara a basa se elegantně proplétají v umně zkomponované melodické lince (Dee Dee). Ještě že kluci neskončili jako prodavači hot dogů (Don´t want to work in a hot dog stand, be a busboy messenger or a doorman, it´s an abstract world you´re an abstract man)

Tak můžou odpálit další rozjímavou píseň I am not afraid of life, pomalejší a ještě filozofičtější než předcházející útok na nervy. Tentokráte je zvýrazněna až mystická Johnova kytara, samozřejmě bez jediného sóla. Pěkně se to ale poslouchá, ovšem štěstí, že příliš nerozumíme textu - I am not afraid of life, of the poor man´s struggle, of the killer´s knife, of an insane rage, of the minimum wage).

A do toho vpadává titulní věc, To tough to die. One-two-three-four: I am a tu tu tu tu tu tu tu tough tough die, halo round my head. Rytmus se zrychluje, troška deprese (Main attraction in a freak side show, down in the basement where the cobwebs grow), přesto si song získává srdce posluchačů, stává se hitem a nechybí na žádném koncertu (at the concert when the band comes on).

Pak už je to řežba. Nejprve jediná ramonovská instrumentálka Durango 95, napsaná snad jen proto, aby otevírala živá přestavení.

Potom Wart Hog. Divočák, který se vyřítil z lesa, rozlícený, rozzuřený, zuřící, vše kolem sebe chce zničit, poslední živou duši zabít. Dee Dee plive text jako jedovatý roztok, punkýši jsou ve varu, uáá - Wart Hóóóg!! Tady se Ramoni hodně přibližují HC, a je z toho asi největší hit elpíčka.

Možná by to chtělo přestávku, jenže na odpočinek není čas. U mikrofonu opět stojí oškliva Joey a zpívá o nebezpečné zóně - Danger Zone. Ta se rozprostírá nejenom v N.Y. (New York City is a real cool town, society really brings me down, our playground is a pharmacy, kids find trouble so easily), ale vůbec celý svět je šílený (The Soviets really make me mad). Ještě že nemají obavy o svůj život.

Chasin´ the night je jedinou předělávkou, protože hudbu napsal Busta Jones, slova jsou dílem Joeya a Dee Deeho. Moc pěkny love song, i ty klávesy se dají odpustit, v refrénech se přidávají ostatní výše zmiňovaní hosté, studio se baví, prostě pohoda - Ramoni překonali krizi.

Klávesy se asi zalíbily, protože byly použity v singlové Howling at the Moon (Sha-la-la), roztodivném díle Dee Deeho, avšak výrazně je tu vidět i spolupráce s Dave Stewartem (Eurythmics). Je to taková diskotéka (Sha-la-la), trošku vyčnívající z konceptu desky, ale také určité osvěžení. Slyšíme dokonce i kytarové sólo, Joey cukrouškuje (Sha-la-la), časomíra se šplhá vysoko nad 3 minuty, there´s no law, no law any more, I want to steal from the rich & give to the poor. Takže žádná láska, ale zpověď Robina Hooda.

Mocná čarodějka se zjevuje až v devítce Daytime dilema (Dangers of love). Ta má ale klasické punkrockové schéma, s klasickým jéjováním, s krásnou atmosférou, nadýchanou poetikou, okouzlující melodií hodící se přesně do pohádkového filmu. Nejlepší číslo desky.

Do budoucnosti se díváme v Planet Earth 1988. A není to budoucnost nijak růžová (Russian and American war machine will destroy mankind´s dream). Skvěly text, hudba podobná dvojce, ovšem s mnohem výraznějším refrénem.

Humankind si zkusil komplet celý udělat Ritchie, i s textem (It´s not fair, why should we all live in fear, it´s a test, to see who´s the very best). Musíme ho pochválit. Řízná, svižná skladba, stoprocentní Ramones, nic víc, nic míň.

Navíc dobrá příprava na explozi Endless Vacation. Ty jsou rozděleny na dvě části. V první Dee Dee monotónně, pomalu opakuje dokola název, ve druhé rychle řve depresivní text: I kill myself kill the pain, a suicide death a suicide game, my skull he´s bleaching in the dust, my rage turns to insane lust. Hej hej hej hej huláká sbor místo kytarového sóla a následuje znovu pomalý nápěv. úžasné tempo, duch HC krouží kolem přehrávače, nenasytně nasává jednotlivé tóny a vy náhle zjišťujete, že pogujete.

Rozlučka patří rock´n´rollu No go. Tady ale ve smyslu let´s go, oh oh oh oh neboli let´s fly, oh oh oh oh, jelikož I wanted to go, oh oh oh oh. Báječné.

Ramoni se uklání, v modravé záři reflektorů, či Měsíce, zapózují pro poslední fotku (viz přebal) a odchází odpočinout si před dalším studiovým počinem. A odpočinek je to zasloužený. They are too tough to die.