Z Brna vyjíždíme v obrovském počtu šesti lidí už v osm ráno, s plánem stihnout Mad Pigs, kteří celý fest zahajovali. Protože nic lepšího nejelo, platíme nehorázných šest pětek jako příplatek za Eurocity. Moc luxusu sme si za ty love neužili (pravda, na hajzlu šel zabavit hajzlpapír), zato se s náma dal do řeči průvodčí a slíbil, že s ním můžem jet zpátky bez příplatku. Po příjezdu do Pardubic jsme bohužel udělali strategickou chybu, místo na autobus míříme do hospody. Odvoz do Svojšic se nám nakonec daří domluvit autem, bohužel to trvá tak dlouho, že Mad Pigs pochopitelně nestíháme. Naštěstí je aspoň ještě flek pro stany...

Po hudební stránce toho letošní Antifest, přestože byl jubilejní desátý, zrovna moc nenabídl. První den dost překvapily dvě kapely, které jsem nikdy dřív neslyšel. Church Of Confidence z Německa s vynikajícím mixem punku a rock'n'rollu a Mere Dead Men - perfektní anglický punk rock se zpěvačkou, jejich výkon určitě překonal Vice Squad před třemi lety. Posledním příjemným překvapením pro mě letos byla kapela se srandovním názvem She-Male Trouble, taky se zpěvačkou, ale z Německa. Ti už ale hráli v sobotu. V tu nás ráno tradičně probudil Záviš a stejně tradičně se čekalo na večer, až začnou hrát pořádný kapely. Hned po pořádajících N.V.Ú., kteří pokřtili svoje nové CD, nastoupila jako poslední kapela na menší z obou pódií Operace Artaban, která se na Antifestu objevila po pěti letech. Bohužel hráli snad nejmíň ze všech, ale show to byla dobrá. Kapelu podpořilo pod pódiem opravdu hodně lidí, největší úspěch sklidil asi cover od Orlíku a poslední "Vymrdali naši Ančí"... Srnda zvládnul bavit davy i akrobacií na pódiu a následným zpěvem v sedě.

Pozdní večer pak patřil třem opravdu špičkovým formacím z Británie. Jako první nastoupili Argy Bargy, možná nejlepší současná streetpunková kapela z Anglie, ve které hraje Daryl Smith z Cock Sparrer a zpívá Watford Jon, který pracuje u Captain Oi! Records. Argy Bargy jsou naživo ještě mnohem lepší než na CD. Zahráli ty nejlepší kousky z obou svých alb - takže nechyběly pecky jako Read About It All, What Are You Fighting For, Saturday's Glory nebo Immaterial Girl - a dostalo se i na pár písní ze splitka z Discipline, včetně coveru It's My Life od Agnostic Front. Možná bylo coverů až příliš a mohlo zaznít víc vlastních válů (těšil jsem se na What About Me), ale na druhé straně třeba Real Enemy od Business znalo určitě víc lidí. Daryl Smith je zárukou toho, že zazní něco od Cock Sparrer, letos nemohlo logicky chybět Argy Bargy, pak hráli tuším Riot Squad. Take 'em All si Daryl zahrál už s The Crack, od kterých sice už dříve odešel, ale v Česku se ke kapele vrátil coby hlavní kytarista. Jejich set mě bavil víc, než když jsem je viděl v Morecambe, ale opět jsem se po čase začal trochu nudit, vzhledem k tomu, že každou písničku dokážou neuvěřitelně natahovat. Jinak ale parádní muzika, něco mezi Slade a Cock Sparrer, jako první skvělá My World a dál třeba Where Are The Glory Boys, Take Me Away, Nag Nag Nag... Hlavní hvězdou festivalu měli být Last Resort, kteří bohužel kvůli mnohahodinovému zpoždění letadla dorazili až příliš pozdě na to, aby mělo jejich vystoupení smysl. Večer naštěstí zachránili Beerzone, kteří díky každoročně se opakující "logice" pořadatelů hráli první den ve dvě ráno. Chtěl bych vidět, která kapela zahraje zadarmo (předpokládám) druhej den po sobě a odvede víc než 100% výkon, vážně jim patří obrovský DÍKY. Nakonec přijel i Ernie se svojí károu s mlíkem, jasně nejlepší vál a upřímně jedinej, kterej si od Beerzone pustím na CD víckrát. Jinak mi jejich songy přijdou navzájem si dost podobný, určitě vím, že hráli jen Hayley, Jerry Springer Show, samozřejmě Beerzone, Complete Control od Clash a myslím, že hodně věcí i ze svého nejnovějšího alba Against The Flow. Tady to ale byla naprostá bomba, zpěvák Iain běhal po pódiu jak bázen, ale hlavně si pořád dělal prdel, takže i ti, co nerozumí textům, museli pochopit, že Beerzone jsou především o srandě. Nejlepší bylo, když se podíval na hodinky, a hlásí "Last Resort prý přijedou v šest, to znamená, že musíme hrát ještě čtyři hodiny." :-)) A hráli fakt dlouho, závěr se změnil na jakousi Oi! afterparty, kdy jak Beerzone, tak i Daryl Smith a potom komplet Argy Bargy, kteří se taky vrátili na pódium, spustili sadu coverů nejen od Cock Sparrer (Working, Watch Your Back, England Belongs To Me), ale i od Business, Sham 69 nebo 4 Skins. Všichni předvedli obdivuhodnou show, v jednu chvíli lítali vepředu s mikrofony tři zpěváci, nechávali zpívat lidi, paráda. Myslím, že se Anglánům povedlo spravit lidem náladu a v rámci možností zapomenout na Last Resort a pódium opustili vážně až už neměli síly ani nápad, co ještě zahrát. Závěr festivalu, stejně jako jeho začátek, patřil kamošům z Mad Pigs, které jsem, jak jinak, opět neviděl...

Je velká škoda, že nevystoupili Last Resort coby headliner festivalu, ale citelně chyběli i Charge 69 nebo třeba Green Monster. Příští ročník by bylo dobrý pozvat kapely, co už měly v minulosti přijet, stálo by to určitě za to (Last Resort, Vanilla Muffins, Discipline, Abrasive Wheels, Foreign Legion...). A kua chci už konečně vidět ADICTS! Pokud jde o organizaci, hlavní výtka musí mířit na nechutně předražený pivo a všechno ostatní. Myslím, že je na čase vyměnit dodavatele škopků, protože jestli opět přes rok zvýší cenu, jsme na třech pětkách - HNUS! Musím ocenit zpáteční bus do Pardubic zadara. Takže zase za rok, i když mám tušení, že nás pojede zase o něco míň...