Spořádaní trutnovští občani si zas prožili jeden divokej víkend plný policejních patrol, hromad zasmrádlejch odpadků, nejroztodivnějších barevnejch kadeřnických variací, německých nájezdů pankových mototuristů a především hodně hlasitý, nekompromisní a ostrý muziky. Není se co divit - již posedmý se tu uskutečnil největší tuzemský punkrockový hudební festival Anti Society fest. Hned úvodem chci jeho pořadatele pochválit, jelikož se obešel bez zásadnějších kiksů a bezmála pět tisícovek účastníků našlo v areálu letního kina Na Bojišti vše, co bylo třeba: od stanovýho městečka přes toalety, úschovnu zavazadel, občerstvení až po stánky s deskama, tričkama a podobným materiálem. To, že se nikde nevyskytoval přehledný a dobře viditelný program s časovým harmonogramem považuji za zanedbatelnou drobnost, protože uvaděč (frontman Heebie - Jeebies) v jednotlivých přestávkách věcně informoval, kdo zrovna hrál a kdo v nejbližší době zahraje. Ostatně vzhledem k počasí byl předem nalajnovanej pořad stejně k prdu, organizátoři museli reagovat na aktuální rozmary počasí, který se k punkerům zachovalo fakt hnusně. Chcalo a chcalo, takže po průtrži mračen v pátek v noci musel být program ukončen a pokračovalo se až v sobotu dopoledne, samozřejmě se už hrálo v jiným pořadí a v jiných časech, než bylo při pátečním startu určený. A tady chválím pořadatele podruhé, protože co slíbili to i splnili, tzn. dostalo se až na drobné výjimky na všechny připravený vystupující. Shrnuto: stačilo sedět v hledišti, pozorně poslouchat co se bude dít a úroveň i množství vystupujících překrylo neustálé utíkání před deštěm a blesky, rozbahněný cesty, mokrý lavice a drobný změny v harmonogramu. Dál už jenom k muzice. Nebudu hodnotit skupinu po skupině, nýbrž je rozdělím a stručně properu v několika kategoriích.

1/ Netušený bomby

Sem bych zařadil rakouský panáčky pankáčky Sceptic Eleptic, kteří zahráli dost melodickej a pohodovej punkrock vzor ´77, byli dobře sehraní a měli snad nejstylovějšího zpěváka. Vystrojený v bílý košilce, doplněný slušivou kravatou, nalíčený, skákal během svého hulákání jako na gumě, s oblibou se válel v kozelci po zemi jak hrouda bláta a na rozloučenou, to již byl do půlky svýho vyzáblýho těla obnaženej, zmizel v parádním skoku kdesi za svrženým bubeníkem. Moc se mi líbili i Twinkles pocházející z Itálie, produkující jednoduchoučký pop punk (za vše hovoří názvy některých, většinou tříakordových&dvouminutových, písní: Punkrock, 1977, Unite, Rock´n´roll girl, apod.). Jejich zpěvák se pro změnu neustále vesele zubil na všecky strany. Škoda, že ke všeobecný spokojenosti nepřispěl člen security, který nekompromisně skopnul na pódium se škrábajícího basáka Zóny A. I to ale taky svědčí o dobrý funkčnosti festivalový bezpečnosti.

2/ Klasický stálice

Takoví spolupořadatelé celé akce, novobydžovští NVÚ, jako vždy odvedli to, co se od nich čekalo, a dokázali natáhnout do vřícího kotle pod pódiem maximum lidí. Asi postý zahráli především materiál z posledních tří řadovek, což je možná škoda, spousta jejich dnešních mladších posluchačů (důkazem byl asi devítiletej klučina představenej jako druhej nejmladší účastník celý akce) by ocenilo i něco jinýho než jen stále se opakující předělávky Anarchistická lidová a Kalamajka. Další legenda, Zeměžluč, předvedla i několik zbrusu nových novinek, navzdory tomu gymnazisti pogovali jak vzteklí. Tihle brňáci dokazujou, že zavedené skupiny jsou stále dost populární a dost v pohodě. Třeba Zóna A měla hrát v čase páteční bouře, ale to už byli chalani natolik ožralí, že jim nepřízeň počasí přišla vhod a svou melodickou estrádu mohli odpálit v sobotu odpoledne už ve střízlivým stavu. Mělo to jednu výhodu: Koňýk si pamatoval texty a skupina výstup dokončila do posledního akordu.

3/ Nadržený hvězdičky

Dlouhodobě fungujících a popularitě se těšících partiček (co už třeba vydali i nějakou oficiální desku) bylo hned několik. Skinheadští Protest vtáhli do kotle všechny holohlavce (a že jich nebylo jich málo - naštěstí žádný problémy mezi skinama a pankáčema nebyly), Volant zatočil trošku do skáčka, předvedla se nyní velmi často koncertující čistě punková Houba, vokálka Gauneři, bratislavská klasika Davová psychóza, vynikající Jaksi taksi a SKA soubor Chancers.

4/ Zahraniční hvězdy a hvězdičky

Znovuoživlí Vice Squad hráli i po dvaceti letech s velkým nasazením, vytáhli jak svý největší hity z dob počátků (Stay strong stay proud, Last rocker, Living in dream, Rock´n´roll massacre), tak i pár vypalovaček ze zbrusu nový studiovky. Navrátilec Beki Bondage honila hlas do nejvyšších otáček, chvílema si brala kytárku, basák i kytarista zběsile pobíhali po pódiu, jenže většina publika zůstávala chladná. Zestárlí rebelové prostě doplatili na to, že většina lidí neznala jejich repertoár. Přesným opakem byli metaloví a u nás dobře známí Varukers. Jejich zvuk, hodně podobný Exploited či Motorhead, byl asi nejlepší na celé akci. Největší senzací však bylo výstup TV Smithe - vetchej stařík, pamatující revoluční dny roku 1977, kdy rozjížděl punk v legendárních the Adverts, zahrál v neděli nad ránem hodinku věcí jen tak sólově na španělku a pankáči byli u vytržení. Tenhle punkovej Bob Dylan je svejma melodickejma, chytlavejma flákama jako Gary Gilmore´s eyes, Bored Teenagers, No time to be 21 jednoduše dostal. Rockoví Distortion nehráli špatně, v jejich případě se však vůbec nevytáhl zvukař. A jelikož většina obecenstva se šla v tu dobu zřejmě občerstvit, vyzněla jejich část kamsi do prázdna. Skvělí byli i ostatní - chorvatští Kud Idijoti (známí ze splitu s finskou Klamydií), maďarská Aurora a německý oi! band Loikaemia. Trutnov se opravdu povedl. Punku není nikdy dost a tak se už těším na další ročník. Doufám, že trutnováci taky.