Nebyl to špatný večer. Takový nasládlý dort, korunovaný hypermegamakroextrasladkou třešničkou. O přísady se v gotickém prostředí pražského klubu Futurum zasloužily tři kapely, které jsem vnímal pouze z povzdálí. Tolik sil, abych na sále čekal 4 hodiny na hlavní tahák večera, jsem opravdu neměl. Občas jsem tudíž zahlédl mihotání jakýchsi postav na videomonitoru nad barem, jinak si pamatuji pouze posun od úvodního tvrdého punkrocku the Reducers (zaregistroval jsem i několik předělávek - Slaughter&The Dogs, Cock Sparrer) přes jakousi odrůdu ska v podání the Spitvalves až po těžký HC amerických Murphy´s Law. Nu, když jsem to přežil - hlavně těch několik desítek minut trvající pauzy mezi jednotlivými výstupy byly k uzoufání - bylo půl dvanácté.

A asi o 20 minut později se na pódium konečně začalo dít něco pořádného. Steve Whale hrábl do strun své kytárky, hartusivě a přitom pompézně zadeklamoval „We are the Business!“, z šatny nastartoval Mike Fitz a hitem The Truth, The Whole Truth and Nothing but ze stejnojmenné předposlední desky se rozjela divoká jízda a la Business. Ta byla namixována ze skladeb z většiny úspěšných elpíček, takže výsledným dojmem byla všehochuť toho nejlepšího a nejzaručenějšího. Nechyběly klasické hity Suburban Rebels (na který Mike Fitz naladil publikum skandovaným pokřikem oi! oi! oi!), Blind Justice (rock´n´roll navozený onanií bicích), Harry May (se skvělým kytarovým sólem), Smash the Discos (to bylo peklo!), Real Enemy (s klasickým baskytarovým úvodem), či Drinking & Driving (hrané úplně na závěr a měnící show v poctu hudebníkům - to se nedá popsat, to se musí vidět). Překvapilo mne však, že spousta lidí na tyhle hítky nereagovala (že by neznali?) a do varu se dostávala hlavně při kouscích z novinkového alba No Mercy For You. Musím však uznat, že to je mimořádně povedené a písně jako Guiness Boys, Takers & Users, Ghetto Youth či Code Red se dají směle srovnat s největšími hity kapely.

Business hráli dobře. Sál byl poměrně slušně nazvučen, tempo pekelné, ostrá kytara řezala do ušních bubínků a zpěvákův hlas se přitom neztrácel kdesi v pozadí. Vystoupení bylo akční, sem tam nějaký skinhead zatancoval na pódiu a pak si odskočil do davu (což nakonec udělal i Mike Fitz), ochranka neprudila a lidi tančili.
Business hráli dobře, ale krátce - pouhopouhých 45 minut. Což byla jediná kaňka na tomhle jinak supr večeru.