Na tenhle koncert sem se těšil hafo týdnů, ale vzhledem k tomu, že sem v 11 ráno dovalil domů z akce v Prachaticích, do poslední chvíle sem váhal, jestli do Prahy nakonec pojedu. Navíc sám, protože Buzzcocks znají lidi v Brně asi jen z triček, další mají vatu jen do dvacátýho, skinheady to nezajímá a mladá, se kterou bych na tuhle kapelu jel nejradši, vodí v Londýně malý cigáňata do školky. Nakonec sem si dopřál luxusní dvě hodiny spánku a vyrazil na bus ve tři, s obsazeností linky sem si hlavu nelámal. Nakonec sem byl rád že sem vysomroval poslední flek na čtvrtou a po hodině zmrzání u Grandu vyrážím konečně do Cajzlu. Ve 23 letech absolvuji první sólo cestu metrem :-), na informacích na Florenci si mě asi budou pamatovat, předpokládám že dotaz jak kua z trasy C najít trasu B nedostávají každej den. Jinak v metru jak v Izraeli, všude fans Maccabi a jejich žlutý dresy s klikyhákama.

Ve Futuru, kde se nakonec schází prý 400 lidí, se začíná hrát až v devět. Mezitím doráží Erik s Defiance, takže je nás nakonec víc, zlepšuje se mě nálada a trochu opadá únava ze včerejška. Role předkapely připadla na Plexis. Mám rád jenom pár jejich písniček, ale zahráli je (Mejdan v ulicích, To, Půlnoční rebel), takže spokojenost, i když některý jiný vály jsou prostě úplně o ničem (jsem zhulenej, strašně zhulenej...). Předvedli dobrej koncert, i když čekal jsem že pražská klasika bude mít u místního publika větší odezvu. Kromě vlastních válů zaznělo i několik česky předělaných coverů (Toy Dolls, Exploited, Ramones).

Asi dvacet minut se čekalo na naladění všech kytar a poprvé u nás mohla nastoupit klasika z Manchesteru - Buzzcocks, kapela která před 30 roky byla u vzniku punku. Oba kytaristi, Pete Shelley a Steve Diggle, byli na pódiu jak teď ve Futuru, tak v roce 1976 když hráli se Sex Pistols svůj první koncert. Basák Tony Barber hraje s Buzzcocks od roku 1993, jen za bicíma byl nějakej mlaďoch, podle netu od kapely v půlce tohoto turné odešel bubeník po hafo letech. Bez nějakýho zdržování zbytečnýma řečma vybalili rovnou titulní vál z poslední desky, Flat-Pack Philosophy. Během koncertu střídali věci právě z tohoto letošního alba a naštěstí hlavně starý pecky, známý asi nejvíc z kompilace Singles Going Steady, z těch nechyběl snad ani jeden! Buzzcocks hráli jen asi hodinku, nutno ale podotknout, že mezi válama žádný zdržovačky, maximálně blesková výměna kytary a 1-2-3-4 další song. Hlavně zpívající Pete vypadal místama možná trošku nezúčastněně :-) ale kytarista Steve byl skvělej, furt se křenil a dělal kokotiny s kytarou i mikrofonem, a hlavně on dodal celýmu koncertu správnou atmosféru a kontakt s publikem. Naživo se mi Buzzcocks líbili ještě víc než na cédu, mělo to mnohem víc energie i v pomalejších písničkách, prostě punk '77 jak sviňa. Jak koncert pokračoval a zněly čím dál větší hitovky, i ve předu už bylo slušný pogo, pár lidí si skočilo z pódia. Ever Fallen in Love, Autonomy, Promises, Noise Annoys, Harmony In My Head, What Do I Get, Orgasm Addict - prostě totální mazec. Dokonce zahráli i dva vály z úplně nejstaršího EP, který nahrál ještě jinej zpěvák - Breakdown a Boredom, coby úplně poslední přídavek. Po koncertě sme šli poprosit kytaristu o fotku a byl strašně příjemnej, po nějaký aroganci kterou by od "legendy" možná někdo čekal ani stopa, a tvrdil že určitě ještě přijedou :-) No doufám že třeba jo, protože tohle byl fakt bomba zážitek.

Ve Futuru kecáme a popíjíme, dokud nás jako poslední taky nevykopnou, budíme Pavouka z Ostravy, kterej už asi dvě hodiny spí ve stoje na baru a valíme do nedaleký knajpy. Tu nám doporučil taxikář, prý tam vaří, dobrá hospoda... No, řizku se salátem se Erik v tom pajzlu v 1 ráno dožadoval marně, ale pivko měli takže co. Všichni čtyři se domlouváme na bus ve tři a bereme tágo na Florenc - hlavní město a nádr zavřenej na řetěz. Přelízáme bránu, místní důležitá ochranka vyhrožuje puštěním psů, je vidět jak si tady váží turistů. Pavouk střízliví, protože nikde nevidí koleje a vyklopí že má zpáteční lístek na vlak a nedošlo mu, že jedeme na autobus, kterým jet nechce, takže mizí do noci a my valíme zpátky do Štatlu.