Do Žiliny sme vyrazili v sobotu krátce po poledni zcela vytíženou károu v intercity sestavě - Štatl: Iggy, Pier, Heřman von Kuleš, Teplice: Jany, Vyškov: Martin (šofér). Cesta ubíhala příjemně až na celnici, kde si nás nevím proč vyhodnotili jako rizikové turisty a podrobili důkladné prohlídce. Světa znalý slovenský celník začal s Martinovým výslechem: "Kto tomu velí?" - "No asi já, když řídím." - "Aha takže ty reveš ´Do boja!´ a ´Sieg heil!´. A akú maš hodnosť?". A pokračoval: "To není v Čechách dost cigánov, že musíte jazdit na Slovensko?!") Nechal si otevřít kufr naší limuzíny, následoval pohled naprostého zděšení. Milý fízl nevěřícně nadzvedl bundy, pořádně to ještě jednou prohlíd, nahodil ještě stupidnější výraz než předtím a hlásí: "Žiadne bejsbolky, slzný plyn, nič?! A čím budete tych našich cigánov mlátiť?" Následovalo upzornění, že by nás tam vlastně vůbec nemuseli pustit, protože fotky prý neodpovídají (možná se jim nezdali moje vlasy na ramena ze sedmé třídy, Martinova patka nebo Golemův monokl...). Každej pochopí že nás to rozhodilo natolik, že sme si zapomněli vyměnit love, což se později ukázalo jako celkem problém, jelikož Žilina není St. Tropes a směnárna na každým rohu v sobotu večer... Nicméně sme dorazili bez dalších komplikací. Chvilku sme sice bloudili, ale vše potřebné nakonec vyzvěděl díky svému přirozenému šarmu Heřman od domorodců.

V Guru klubu (či jak se to menovalo) sme byli skoro mezi prvníma. Velmi nás potěšilo, že ze tří piv, který tu nabízeli byly dvě dovoz z Čech - Gambáč a Kozel. Postupem času se sešlo dle mýho odhadu možná něco mezi 100 a 200 lidma (ale je možný že jen polovina, protože ke konci sem jak se občas stane viděl minimálně dvakrát). Většinou to byli skins ze západního Slovenska a z Moravy (jak se ukázalo později ne všichni apolitičtí...), ale i punkáči - nejspíš místní. První začali hrát Disident, ale to sem se ještě věnoval spíš přátelské konverzaci, obstarali však rozjezd na úrovni a příště jim snad budu schopen věnovat víc pozornosti. Dál hráli D.P.H. a Happy cocks, který mě před ani ne měsícem ve Vyškově hafo zaujali a teď to nebylo o nic horší. Následovali vyslanci srdce Evropy (jak všichni správně uhodli nikoliv prahy, ale BRNA) - Operace Artaban. Hodně lidí mělo v minulosti obavy, jak se vypořádají s odchodem kytaristy, ale Ondráš je koncert od koncertu výrazně lepší a myslím že v blízké budoucnosti ho plně nahradí.

Na závěr vystoupili Začiatok konca. Tou dobou už má promile dosahovala hodnot značně vysokých, takže ačkoli sem je (tuším) celý poctivě odposlouchal, případné nedostatky sem nebyl schopen odhalit. Jinými slovy neměli chybu (a pokud to náhodou zrovna výjimečně srali, tak se tímto omlouvám).

Během vystoupení ZK (i předtím) došlo na podobné akci k dost nedůstojným incidentům. Nebudu to tady komentovat a případné novináře odkazuji (s Cipískovým svolením) na oficiální místa těchto stránek. [pozn.: Na akci sem nebyl a tak se k incidentu, teda spíš Incidentu vyjadřovat nebudu, pokud to někoho zajímá, sledujte spíš slovenskej Unity web, kde by měla být minimálně Mattova recenze. Cipísek]... [pozn.2: ted uz nemluvim o Incidentu ale všem doporučuju betelnou recenzi na webu Operačky.]

Pak přišel definitivní konec - borovička, která ukončila mou téměř dvouletou sérii, kdy sem se moh spolíhat na svůj žaludek. Za zmínku ještě stojí Golemova jarní nálada. Vyhlédnutou kost začal nalívat panákama za účelem otupení odmítacího reflexu, jenomže dotyčná nevydržela mohutné tempo a vytuhla. Po několika neúspěšných pokusech o její probuzení ve finále Heřman změnil objekt zájmu...

Pier tvrdil že domluvil nocleh někde na chatě, ale pak zapomněl cestu (nebo se na ni možná ani nezeptal). Navíc se nám ztratil Martin s Janym a sen o noci kdekoli v teple se pomalu začal rozplývat. Nakonec se našel někdo s motýlkem a vypravili sme se pokusit otevřít káru, která mezitím totálně zapadala sněhem a málem sme ju nenašli. Byla odemčená a vevnitř Jany a vzadu na sedadle nějaký bundy nebo co. Narvali sme se dovitř, já s Pierem sme sedli na ty bundy dozadu a bundy začaly protestovat - našli sme i Martina. Bohužel neschopnýho šoférování. Za volant usedl Golem, kterej byl aspoň ready strčit klíč do zapalování a po cca půl hodině dokonce nastartoval... Po chaotickým ježdění městem sme se z posledních sil domluvili na postupu. Řízeni se ujal Jany a frčeli sme do Štatlu. Na hranicích tentokrát vzbudil pozornost jen zine Squad 96 (Heřmanův). Český celník zkontroloval obsah a propustil nás, až když si byl jist ze nesměřuje k potlačení práv a svobod občanů. Heřman celou proceduru prospal a po probuzení se dlouho nemohl zbavit dojmu že je v Polsku. Jany nás spolehlivě přivezl až domů za což mu patří dík, jelikož se jako jedinej z nás dokázal udržet ve stavu, aby viděl víc než dva metry před sebe...