Po zhodnocení letní nabídky festivalů jsme zjistili, že naše ač krásná republika nám po stránce hudební už nemá moc co nového nabídnout a tak se tedy vydáváme na už tradiční Kuggnas festival do Švédska. S tímto pocitem jsme nebyli osamoceni a sami jsme byli zvědaví komu dalšímu se podaří cestu na daleký sever zrealizovat.

4.8. Live from Teplitz

Ráno sedám do auta otáčím klíčem, nežhavím a nestartuji. Vzteky prokopávám plot a při čekání na servismena mě napadá jestli půjde stornovat trajekt, jak se budu muset vystěhovat z Teplic nebo jak by proběhla cesta v záložním voze fabia 1.2HTP .) Naštěstí to vypadá, že opravit škůdku bude hračka a já se vydávám nabrat frendíky. Při nakládání osob (Dóša, Doktor, já a Alena) a věcí + 4 kartonů piva a 10kg jídla v duchu děkuju Áje že nám kazí ten jinak pěknej stokilovej průměr. Konečně ve 12:00 vyrážíme přes Cínovec do Říše krále Miroslava. Dostáváme se na tříproudou dálnici která vede prakticky od Dresden do Sassnitz. Cesta ubíhá dobře a za cca 8 hodin se naloďujeme na trajekt kterej nás převáží do Trelleborgu. Odtud už je to slabých 600km do Nykopingu. Cestou po dálnici nepotkávám třeba 20km žádné auto a nedivím se výstražným značkám kolem dálnice bez svodidel "pozor sob". Ani ne v 11:00 díky perfektnímu značení nacházíme místo konání.

5.8.2005 Live from Nykoping

Na farmě je už celkem dost lidí. U vchodu nám motorkáři z Hells Angels kleštěma připevňují stylovou vrácenku a jdeme se podívat dovnitř. Na poli pomalu roste stanové městečko a distra. Dáváme první pivssony, rozbalujeme vlajku a dáváme se do řeči s místníma. Fotíme se s Jockem Karlsonem z Pitbullfarm. Festival zahájili Sot. Pro nás a vůbec pro většinu publika celkem neznámá, ale o to větší překvapení. Vikingrock ve stylu kultovních Hel. Ženskej zpěv by hravě strčil do kapsy leckerou z našich rádobyhvězd showbyznysu. K tomu když se do melodických duetů opřel řízný hlas zpěváka, tak jsme jen tiše záviděli, jakej potenciál skýtá pověstná švédská scéna. Njord už je poměrně zaběhlá kapelka a mělo zde své příznivce, kteří svorně zpívali jakési švédské vály. Vždycky jsme si Švédy malovali, jako jeden z těch tichých melancholických severských národů, ale to nadšení, emoce a všudypřítomné společné chorály vyvrátily veškeré naše předsudky. Njord mi sice spíše přípomínali takovej vnucující se popovej styl (zpěv obstarával klučina hodící se spíš na uhlazený plesový představení, než na skinheadskou párty), ale zahráli i pár coverů velikánů Viking rocku. Pak začali hrát Unit Lost. Pokud vím hrali vály hlavně z alba Dejá-Vu a Mainstream Misfits. Celkem paráda, dobrej zvuk a i lidi se docela bavili. Pokud by je chtěl někdo udělat v ČR tak ať mi kdyžtak napiíše číslo. Prý hrajou jen za letenky, chlast, žrádlo a nějký ty děvky. No ani jedno u nich nebude zanedbatelná položka. Nezapomněli ani na své neochvějné hitovky City kids a Primitive pride. O týhle kapele určitě v budoucnu ještě hodně uslyšíme, ale tenhle festival prostě nepatřil jim. No i když jejich urostlýmu zpěvákovi vlastně jo – celej víkend kvalitně prokalil:-) V popíjení alkoholu mezi kapelami byl pro nás number úno! Potkáváme chlapíka z Brna který už ve Švédsku žije 10let a s ním i Vyškováky v čele s Danem z Riotu kteří vyrazili už v pondělí z Brna autobusem od Studentagency. Jdeme se podívat na distra a odnášíme si nejenom kopec LP ale i společnou fotku s Condemned84. Dozvídám se že by měli někdy v září hrát na severu a východě Německa (pravděpodobně Chemnitz). Okolo půl deváté začíná hrát Bruno Hansen z Karolinei (původní zpěvák UT), který jak jsme se dozvěděli hraje švédský lidovky. Atmosféra neuvěřitelná, většina lidí zpívá s ním a začínají vlát národní vlajky a i my se celkem bavíme. Po něm přichází na scénu Pitbullfarm v čele s Jockem, který je pro místní lidi asi největší atrakce .) Parádní psychobilly s jeho výbornym zpěvem dostává všechny do varu. Věnují snad i písničku "Army of Assholes" místní policii, která pochopitelně nechyběla. V 23:30 začíná hlavní hvězda prvního dne festu Condemned84 na které jsem se já osobně těšil nejvíc. Hrajou všechny svoje největší hity (namátkou Boots go marchin in, Keep the faith, Face the agression, Skinhead, Unstoppable force) z nového alba snad jen Trouble, Can you feal the fear a You'll never take us. Po dvou hodinách končí a já se kolem 2 hodiny ranní chystám na spaní. Bohužel zjištuju že spacák do -10 je tak stěží do +20 a do rána se klepu jak ratlik.

6.8.2005 Live from Nykoping II

Ráno mě probouzí déšť a tak se stěhuju nasranej do auta. Prší víc a víc. Odin se asi rozlobil. Stěhujeme se teda na chvíli k vyškovákům do kempu kde se sprchujeme a pokoušíme se trošku zcivilizovat. Kluci na poslední den už balej a půjčujou nám jeden ze svých stanů (dík). Na půl pátou se vracíme na farmu kde na druhý den festivalu rapidně přibylo lidí. Pořadatelé finální číslo odhadují na 1500 lidí. Bohužel stále prší takže minu Battlescared .( a z Heroes vidím jenom část. V 17:30 potkáváme Méďu jak si pyšně vykračuje s podepsanym tričkem Ultima Thule. Mají prej totiž autogramiádu .) tak neváháme a necháme si taky podepsat vinyly a nevynecháme ani společnou fotku. To se naštěstí počasí umoudřuje a přestává pršet. Potkávám Jacka z Polska kterej mě prý určitě zná (Navrhuje No Remorse z 91, Brutal Attack 96 nebo Antifest 2001 u kterýho se asi shodujeme) má perfektní rozhled a kecáme o kapelách co byly a budou. V 20.00 začíná hrát kapela která nebyla původně na seznamu a to Volund Smed. Celkem fajn Vikingrock, hodně písniček nám je povědomých protože je prý od nich převzali Hel. Po nich se na pódium dostávají švédský skinheadi Enharjarna který hrajou fakt parádně a maj i slušnej ohlas. určitě překvapení, alespoň pro mě. Tihle chlapíci prej nezpívaj tolik o mytologii, ale spíše o problémech všedního života. Formou (plešky) i obsahem sedí spíš teda do Oi! stylu než k Vikingrocku, ke kterému jsou členěni. Myslím, že jsme na festivalu neslyšeli drsnější vokály. Hráli parádně, oni už vlastně mají svoje jistý – byli dvojkou (po nikom většim než samotných UT) sobotního hlavního programu. Tihle skinheadi se nebáli ani oprášit songy klasiků, jako třeba Blitz, 4skins nebo Skrewdriver. No ve 23.30 přichází čas na hlavní hvězdu festivalu Ultima Thule. Před podiem se srocuje pořádnej dav, vlajky vlajou, security a policie má pohotovost a dohlíží na případné excesy. Jsou to hvězdy a tak se nechávají tak půl hodiny vyvolávat než začne jejich show. Parádní atmosféra, co dodat.Ultima Thule své takřka dvojhodinové představení zahajují tradičně Ragnarokem a neopoměli ani své vděčné balady v čele s Faderneslandem. Tahle kapele snad jakoby spadla z jiného světa. Svým hudebním pojetím, atmosférou dovádí někeré své fans až k fanatismu. Během jejich vystoupení musela security z kotle vytáhnou nejmíň osm lidí, kteří tenhle záběr neutáhli. Hrajou hlavně švédský vály, ale i několik anglickejch (klasiku Johny comes home). Mezi písničkama pozdraví kamarády od Norska po Švédsko, Němce, Poláky, Čechy .) a Španěle.

7.8.2005 Barbeque in Rostock

Kolem 12tý vyjíždíme směr Trelleborg, bereme naftu za směšnou cenu 45kč/litr. Cestou se stavujeme nakoupit nějaký jídlo a vyfotit si nějaké místní pamatáky. Trošku děsim spolujezdce když tak 200km od Helsinborgu usínám za volantem, naštěstí 2xredbull (za cca 400kč) a rozcvička už mě udrží čiloučkýho až k trajektu. Při čekání na nalodění se smějeme mercedesu (zlínská SPZ) s našimi rómskými spoluobčany kteří neomylně zastavují za dodávkou německých skinheadů a jejich pokusům zavrtat se do sedaček. Na trajektu, který spíše vypadá jako hotel spíme spánkem spravedlivých. Z Rostocku měníme cíl na Chemnitz kde se ještě zastavujeme v rascalu za Udem a utrácejí se poslední Eura za dárky .) Po 80km jsme rádi že přejíždíme čáru a jsme konečně doma.

Závěrem

Většina z našinců se teď jistě v duchu ptá, proč jsme dosud nezmínili to, co zde budilo největší obavy – složení publika. Faktem je, že i my nejsme v našich luzích a hájích bráni za zrovna politicky nejkorektnější gang, ale i my jsme brali některé excesy jisté části obecenstva sobě dost zatěžko. Za všechno vypovídá i neúčast Hel, kteří by údajně rádi postrádali nezanedbatelnou část ultrapravicového obecenstva. Na druhou stranu vystoupivší kapely byly zaštítěny 100%ní apolitočností. Ale pravdou taky jest, že jsme se velmi zasmáli vynalézavosti mnohých jedinců a jejich motivům na svých trikotech proti levici. To je však už na jinou, známejm pokecáme osobně. Tenhle festival byl ale hlavně o hudbě a nezaregistrovali jsme za celý víkend jedinej konflikt. Ještě nyní mi v uších zní pokřik Janne z Ultima thule: You are the strongest! You are the proudest! Ten večer to bylo pro celé to evropské publikum, ale musíme mu dát za pravdu, že švédská scéna je opravdu ta nejsilnější a ta nejhrdější. Vysekáváme poklonu za skvělej a v tuzemsku nedosažitelnej zážitek. Podrobnější recenzi s dalšími fotkami a vidoukázkami brzy najdete na našich budoucích stránkách.