Vyrážíme z Brna kolem půl páté - Radan, Kristýna, Opavka a já. Cesta docela utekla, na jedné ze zastávek na chcaní (a lahváče) sleduju, jak Kanaďani vyhrávaj hokej. Ach jo. Ještě do sebe házíme bagetu, jen Opavka předtím posvačil svoji müsli tyčinku... V Praze sme za tři hoďky a kupodivu tady skoro nikdo není. Potkáváme další posádky z našeho Štatlu a Iggy už provokuje, že sem měl jet s nima, protože navedli Němce do hospody, kde chlastaly kapely (nebo tak nějak *1*) a odměnou jim bylo foto s Templars i Stomperama, navíc Mecko z Unitedkids Records mu neřekne jinak než Jesus Christ a obdarovává ho za znalosti Prahy dvěma raritníma deskama. V klubu je hrozně málo lidí, návštěva podle mě nedosáhla ani dvou stovek, nechápu proč nepřijelo víc lidí, možná že byla neděla.

Na začátek se čeká trošku dýl, než je ve Futuru zvykem, zvuk byl ale jako obvykle zupr a pořádně nahlas. První kapelou jsou pochopitelně Crossczech. Opravdu se mi líbí jejich texty, hardcore zpěv, který já zas tolik nemusím se k jejich muzice totálně hodí. Zaujali mě zase víc jak minule. Nejlepší jsou asi písničky Chlapec v modrém (Hej, hej, hej chlapče...), Černý květ, Inferno, Fotbal (o hooligans).

Hned po nich nastoupili Incident a to pro mě bylo překvapení večera. Samozřejmě znám jejich CD, až po koncertě sem si ale uvědomil, že sem je teď viděl vlastně poprvé. Musím říct, že přebrali první pozici v mým pomyslným žebříčku slovenských kapel. Bylo to opravdu kua zupr, skvělá muzika, zpěv, všechno. Vál Problémová mládež naprosto žeru. Jediný, co nejen mě trošku mrzelo, byla absence některých starých válů (Spirit of 69 a hlavně Plamene) v repertoáru. Ze starého alba ale hráli Všedný deň a Ešte sme tu my, teda pokud mě paměť neklame.

Pak už byl na řadě první zahraniční host, Stomper 98 z německého Göttingenu (doufám). Ty sem v podstatě nikdy neslyšel, takže sem byl hodně zvědavej a stálo to za to. Konkrétní vály si nemapatuju, holt to de těžko když zpívaj německy a já ty názvy neznám. Nečekal sem, že jich bude na pódiu tolik (zpěvák, 2 kytaristi, basa, bicí, saxofon). Když se k nim pak přidali ještě basák a bubeník z Templars (tuším, že při coveru Real Enemy od Business), bylo na pódiu fakt narváno (viz foto). Fakt skvělý vystoupení, jestli si dobře pamatuju, zněla chvíli i harmonika. Po Němcích přišlo takové intermezzo v podobě pražských Protest, hrající jen ve třech. Útržkovitě si pamatuju písničky Praha, Svatý válečník, Iron Chin od Bruisers...

Hlavní hvězdy koncertu - The Templars z New Yorku přišli na řadu nakonec, někdy kolem půlnoci. Zahráli spoustu válů, myslím že mj. New York City, Templars, Coward, Skinheads Rule OK, War On The Streets, Violence In Our Minds od Last Resort a Running Riot od Cock Sparrer. Hráli parádně a úplně všichni členové do toho dávali všechno, to já poznám... No kotel totálně ovládl Radim Vepřín, který nejprve protočil luftem mě (bohužel mě držel systémem hlava - koule) a ve své wrestling show pokračoval s Rejnokem. Závěrem údajně chytl jednou prackou kolem pasu Vláďu a druhou Pierra, prý se oba bránili marně. Za informace o téhle kulturní vložce děkuju Iggymu, sám si to tak detailně nepamatuju, no na hlavě mám pár podezřelých škrábanců a Levisky i polokošila (kterou se ze mě taky snažil Kuleš za Miloškovy asistence nevím proč sundat) vypadaly dost nechutně.

Byl konec a my vyrazili domů. Opět sem měl to štěstí sedět s Kulešem na zadním sedadle, tentokrát byl navíc třetí osobou Clinton. Opavko, tuhle zradu si vyřídíme :-). Naštěstí sem usnul snad ještě v Cajzlu a chrápat vydržel až do Brna. Na závěr zbývá říct, že sem rád, že sem na tomhle koncertě byl, protože kdo ví, kolikrát bude ještě šance vidět naživo takovou kapelu. Děkuju Vláďovi za uspořádání tak velký akce, a vy kdo ste nepřijeli tak zpytujte svědomí a záviďte těm, kdo tam byli...