Do Vyškova vyrážíme autobusem, sestavu tvoří z větší části Kindoshgangsteři. Cestujeme v doprovodu dvou asi patnáctiletých mařek vracejících se z nákupů v Brně. Po 40 minutách a po vypití Suryho zásob vína jsme ve Vyškově a vydáváme se na vlakáč do nádražní knajpy. Netváří se tu na nás extra přívětivě, zvlášť po neustálých poznámkách na rychlost obsluhy a Hřebejkových hláškách typu "No tak snad ty čárky zatím nedělejte ne, když jste to pivo ještě nedonesl!" Pingl nás upozorňuje, že ho jiní skíni předtím chtěli napadnout či co a evidentně čeká na záminku pro zavolání fízlů. V podstatě si nakonec vystačil s tím, že jsme otevřeli okno a přesouvali židle, každopádně ho informujeme, že na ACABy budeme čekat max. čtvrt hodiny, pak že musíme na koncert. Měšťáci, kteří nakonec dvěma auty přijeli, se ale prozatím chovali slušně, i když se s námi odmítli vyfotit. Opouštíme tedy lokál, vítáme další posily z Brna, masérky z busu prchají na hip-hop a my míříme na místo koncertu. Tam se zatím nepouští, tak se zabydlujeme v sousední disco hospodě s teplotou vzduchu větší než v sauně. Dáme jedno a konečně na koncert.

Ten byl ze tří, na kterých jsem ve Vyškecu byl, nejspíš ten nejlepší. Snad poprvé jsem přišel pořádně na chuť místním Riot, kterých na pódiu nějak přibylo, skoro bych řekl, že tři kytary jsou možná už luxus. Celý jejich koncert se mi dost líbil, mám mlhavý dojem, že nakonec hráli i song Everywhere We Go od Discipline, ale na rovinu přiznávám, že to mohla hrát i kterákoliv jiná kapela. Tyhle recenze jsou vážně peklo, a to jsem to se škopkama rozhodně nijak nepřeháněl. Zkrátka atmosféra byla výborná, věčně sem byl pod pódiem, ale pokud by se mě někdo zeptal, co hrála třeba Operace Artaban, v sestavě bez kytaristy Ondráše, moc bych toho nevyjmenoval. Jako první z Němců se představila hc formace Roughnecks. Vzhledem k tomu, že všechny neměcké kapely jsou tvořeny vesměs stejnými lidmi, jsem měl strach aby to nebyla nuda, ale obavy naštěstí nebyly namístě. Celkem ale nechápu jak může někdo zvládnout odehrát za večer koncert se třema kapelama, to byl ale myslím případ jen kytaristy Tima. Druhou drážďanskou sestavou byli Roials, kteří v programu "nahradili" nedorazivší Street Machine a Proi!ekt. Zupr tvrdé neměcky zpívané oi!, pamatuju se na vály Skinhead, In Namen der Roials, Studenten... Poslední Crusaders jsem si užil asi nejvíc, jejich věci taky znám víc a angličtina se nejen líp poslouchá, ale hlavně jí rozumím. Zahráli i pomalou My Country, do které se jim před dvěma roky v Brně moc nechtělo, pecky White Flag, Aggro Boys, Spirit Of Rebellion, i něco z novějšího CD - Crusaders, One Of the Boys. Pamatuju se i na jakýsi song hozený do ska, ale doba už byla pokročilá, no. Koncert byl u konce, někdy ve tři ráno nastupujeme do taxi směr nádr. Hlídače nakonec přesvědčujeme aby nás pustil do haly, protože je celkem kosa, občerstvujeme se sušenkami a kafem z automatu a o půl šesté konečně mířímě domů.